V šesti letech jsem se babího léta bál a nikdo se mi nemůže divit. Moje letní prázdniny byly totiž vedle jiného úzce spajté s drbnami v důchodovém věku. Kdykoliv mě rodiče poslali na malý nákup do Jednoty, jediné prodejny na celé vsi, stál před obchodem hlouček bab v zástěrách. Počet důchodkyň v průběhu dne kolísal zhruba od čtyř do deseti a projít kolem nich dovnitř bylo fakt peklo. Baby drbaly, klevetily a zajímaly se o každého. Ať již v deset dopoledne nebo ve tři odpoledne. I o mě.

“Co jdeš koupit, Vašíku?” zastavovaly mě drbny, kterých jsem se bál. “Tatínek … Pokračujte »